Rozhovor s panem učitelem naší školy Josefem Pořádkem
Je konec prázdnin, ale jelikož pan učitel sedí zrovna u mě doma u bazénu, napadlo mě udělat rozhovor o jeho působení ve zvolské škole. Z povídání u kávy je jasné, že rozhovor je opravdu neformální, ale jinak to ani nelze, neboť jsme sourozenci víc než 40 let :-)
ZDENKA: Právě začínáš třetí školní rok ve zvolské škole, ale denně dojíždíš od Rakovníka, není to trochu daleko?
JOSEF: Udělal jsem si kružítkem na mapě kružnici do vzdálenosti, kam jsem schopen dojíždět za prací. Vybral jsem si několik škol a zaslal životopis. Absolvoval jsem pohovor s paní ředitelkou a přijal jsem nabídku, protože jsem si myslel, že to bude na půl roku.
ZDENKA: Co změnilo původní myšlenku být zde jen krátce?
JOSEF: Byl jsem už sice přijat v místě svého bydliště, ale tady odešla kolegyně a dostal jsem nabídku zůstat. Všechno nabralo úplně jiný směr. Děti z mé třídy a i rodiče mě zviklali natolik, že jsem se rozhodl zůstat a dovést mojí třídu až do konce 5.ročníku. Velkou roli sehrál fakt, že jsem měl štěstí na děti ve třídě, stejně tak na rodiče. To se hned tak nepoštěstí a pak nejde jen tak lehce odejít. S mojí třídou jsme si souzeni, táhneme za jeden provaz a toho si cením.
Samozřejmě hrálo roli také to, že Zvoli znám, jezdím sem dlouho, mám u tebe doma tak trochu útočiště, můžu přespat, a někdy mi uděláš i kafe! :-)
ZDENKA: Jestli tady budeš přespávat častěji, tak asi zvednu nájem! :-) A zapomněl jsi dodat, kolik toho u nás sníš!!!
JOSEF: To nestojí ani za řeč, viď?!
ZDENKA: Jak dlouho trvalo než jste si se třídou "sedli" a děti si zvykly na chlapský přístup?
JOSEF: Chvilku, asi 2 měsíce. Pravidla jsem nastavil hned na začátku. Když jsou pro všechny stejná, děti nemají problém je dodržovat.
ZDENKA: Máš to jednodušší, protože chlap má přirozenou autoritu?
JOSEF: Určitě ano, a když vypadá jako já, tak 100%. :-) :-) :-)
ZDENKA: Chceš říct, že děti nikdy nevyrušují, celou hodinu nehnutě sedí a jsou vždy připraveny na vyučování?
JOSEF: Teď už ano :-) děti přesně vědí, kdy je vhodná chvíle na zábavu, a to je vždy, když začnu dělat legraci. To je často, neboj se! Pak se jen "podívám" a zase se učíme.
ZDENA: Jak reagovali rodiče nejen na to, že přijde nový učitel, ale později i na tvojí přísnost?
JOSEF: Hned na prvních třídních schůzkách bylo jasno. Žádné rodiče jsem neznal, řekl jsem jak to bude fungovat a jak ne. Nikdo se mi nesnažil do mé práce mluvit, stejně by to bylo zbytečné. Možná to bylo pro některé trochu nezvyklé, ale zpětné reakce mám jen dobré. A to i od rodičů, kterým se prospěch jejich ratolesti rozhodně nezlepšil. Také mám 100% účast na třídních schůzkách a toho si považuji, tak to má být.
ZDENKA: Jaké jsou výsledky hesla "přísně a spravedlivě"?
JOSEF: Nemalé. Přísný jsem především na sebe. Co slíbím, to splním. Každému podle zásluh a s tím děti nemají sebemenší problém. Sebehodnocením přijdou na to, že dvojka i trojka není špatná známka, když odpovídá tomu, co umí. A toho není nikdy málo. Děti nejsou hloupé a srovnávají se mezi sebou. Když někdo dělá hrubé chyby, nemůže být hodnocen výborně. Motivační jedničky u mě skončily hned ve druhém pololetí 3.třídy. Takové jedničky nejsou později žádným přínosem.
Nikdo neumí všechno. I mě mohou děti známkovat. Daly mi tři pokusy, stejně jako jako já jim na hvězdu a stojku v tělocviku. Vždy si mohou vše opravit, vědí to a stačí, aby vynaložily vlastní úsilí.
ZDENKA: Co děláš, když neznáš odpověď na otázku, kterou ti děti dají?
JOSEF: Rozbrečím se. Pak volám přítele na telefonu a potom běžím k internetu :-) To je samozřejmě "nejvíc" nachytat učitele, že neví! A mám specialistu na latinské medicínské názvy, který mě procvičuje neustále! Tak jsem si raději už koupil příručku pro mediky.
ZDENKA: Ale ty opravdu dál studuješ. Co je to tentokrát?
JOSEF: Začala mě bavit historie, tak jsem studentem tříletého oboru Dějepis pro 2. a 3. stupeň škol.
ZDENKA: Čím tě děti nejvíce překvapují?
JOSEF: V bývalé 5.třídě jsem byl tzv. "za kata"a přesto mě chtěly za třídního a posílaly dopisy, které každému pedagogovi prostě musí lichotit. V mojí třídě mi přistane z ničeho nic pošta od dětí na stole a čte se opravdu krásně! Milý a vtipný je pytlík čaje přímo z dlaně, nezabalený bonbon zahřátý v ruce atp. :-)
ZDENKA: Pořád slyšíme kolem sebe, že děti jsou jiné, než jsme byli my, ovlivněné reklamou, mobilem, počítačem atd. Není to klišé?
JOSEF: Já myslím, že jsou děti pořád stejné. Že by víc zlobily, než naše generace? Mají k dispozici větší zlo. Nosí do školy mobily a tablety a chtějí hrát hry. To nedovoluji. Někteří rodiče dokonce volají dětem o přestávku! To očekávají, že musí být dítě na příjmu?! Pro mě nepochopitelné. Je přece ve škole! A já chodím s dětmi o přestávku do tělocvičny nebo ven, musí se hýbat a okysličit mozek, ne?! Dnes si děti ubližují přes internet, nedokáží ještě odhadnout důsledky takové komunikace. Možná dělají jiné věci, ale rozhodně po mě nehodily ještě ani houbou, nepokreslily židli křídou a neznaly flusačku!
To mě překvapilo, přitom verzatilka se pořád prodává! Tak jsem jim to musel ukázat a všichni si jí koupily. Náplň je také pořád stejná....pomerančová kůra, přece! :-) :-)
ZDENKA: To já si samozřejmě velice dobře vzpomínám.......!!!!
ZDENKA: Vedeš také kroužek sportovních her pro kluky.
JOSEF: To je tak trochu sebeobětování. Když kluci zjistili, že všechno hraju s nimi, najednou jich nějak přibylo.....navíc už mají velkou sílu a snaží se mě trefit, a tak mám nějakou tu modřinu. :-) A protože razím heslo, že co neudělá pan učitel, nemusí umět ani děti, tak statečně šplhám, metám kotrmelce, dělám (ty hrozné) přemety stranou, i výmyk. Někdy je to s velkými bolestmi, ale tvářím se strašně statečně. Otázka je, za jak dlouho to heslo budu muset zrušit....:-)
ZDENKA: Je září, s jakým plánem přicházíš před své páťáky?
JOSEF: "Plán pětiletky nejen splníme, ale i překročíme!"
ZDENKA: Vysvětlivka: Největším koníčkem a zábavou pana učitele jsou totiž filmové hlášky! :-)
ZDENKA: Odpočinul sis o prázdninách?
JOSEF: Pracuji neustále, protože je pravdou, že bych jako učitel na ZŠ rodinu asi neuživil, tak si přivydělávám ve firmě u švagra jako svářeč, také jsem domovníkem, a doučuji žáky. S tím jsem ovšem do školství šel, chtěl jsem být učitel a jsem tady maximálně spokojený.
ZDENKA: Oslovila jsem několik dětí, aby se na cokoliv zeptali pana učitele:
Kryštof: Čím jste chtěl být, když jste chodil do školy?
- kosmonautem a pak řidičem kamionu.
Honzík L.: Proč jste učitel, když jste byl policista?
- zajímaly mě zákony, cvičení sebeobrany a právo. Po dvaceti letech mě to přestalo bavit. Dlouho jsem přednášel dětem ve školách o prevenci kriminality, to se mi líbilo a od toho už byl jen krůček stát se učitelem.
Matěj: Býval jste "po škole"?
- já dostal hned nařezáno ukazovátkem od učitele a od ředitelky vytaháno za vlasy. Protože jsem házel mokrou houbou a plival z tužky papírky. Také se mi "nějak ztratila žákovská". Doma jsem dostal ještě jednou :-) :-)
David: Co děláte za sport, že máte takové svaly?
- bench press, to je zvedání činky v lehu, silový trojboj.
Kája: Jaký předmět Vás nejvíc baví učit?
- český jazyk a vlastivěda.
Kája: Mě taky vlastivěda, protože nám hezky vyprávíte.
Škola začala a u nás doma jsme se obzvlášť těšili, protože máme prvňáčka. Přeji všem dětem zvolské školy krásné září a celý rok pěkné známky. Páťákům pak, ať si užijí poslední rok ve Zvoli a mají jen ty nejhezčí vzpomínky na svého pana učitele.
Zdenka Gabrielová a Josef Pořádek
P.S.
ZDENKA:.....a teď mě napadlo, že bys mohl vodit svého synovce ráno do školy, když už tady skoro bydlíš....
JOSEF: No, uvidíme.... ale chci mít větší svačinu a večer budu u tebe ještě hrát na klavír!
ZDENKA: Jenom to ne!! :-)